Město plánuje postupný ořez stromů v Národní ulici
U takto ošetřených stromů vyrůstá ze zhojeného místa řezu více velkých větví, které dnes tvoří korunu stromu. Mezi větvemi se vytvoří miskovitá prohlubeň, kde se hromadí voda a při často nedokonalém zhojení řezu dochází k napadení stromu hnilobou. Ukotvení těchto větví v kmeni také není tak pevné, jako u přirozeného větvení, a hrozí jejich vylomení, pokud příliš zmohutní. Při údržbě takových stromů nezbývá jiná možnost, než jednou za 10 až 20 let radikální ořez opakovat, aby kosterní větve příliš nezmohutněly.
To je případ i lipové aleje v Národní ulici. Poslední řez byl proveden na podzim roku 1995 a je nejvyšší čas tento zásah zopakovat. Uvědomujeme si, že první sezónu nebudou stromy vypadat příliš esteticky, ale je to jediná možnost, jak tuto alej v centru města zachovat.
Pravidelný redukční řez pro omezení výšky stromů.
"Daný typ řezu by bylo s jistou mírou nepřesnosti možno označit v místních podmínkách jako nepravidelně prováděný řez na hlavu (případně na čípek – tento zásah má ale poněkud odlišný postup, nicméně většinou se mu daný typ úpravy blíží).
Řez tohoto typu využívá přirozené vysoké výmladnosti lípy (a jiných dřevin, např. vrb, platanů, javorů). Byl prováděn všude tam, kde nemohla být zeleň ponechána přirozenému vývoji většinou z důvodů prostorových. Nejdříve se odstranil v určitém věku a při požadované výšce terminální výhon a postranní větve se zakrátily na potřebnou délku. Na nich se začaly vyvíjet ve větším množství výmladky, postupně se soustřeďující do konců větví.
Je-li řez prováděn pravidelně v intervalu ročním (řez na hlavu v pravém slova smyslu), vede k vytváření tzv. hlav, tedy boulí, ze kterých vyrůstá každoročně velké množství výmladků. Ty během jednoho vegetačního období dosáhnou délky i 1,5 m (v extrému mohou být i delší). Význačným znakem je i listová hypertrofie, tedy celkové zvětšení plochy listů, proto, aby vzniklo dostatečné množství asimilátů. Hlava je zesílený konec původní větve vznikající v důsledku permanentních hojivých procesů. Ve vegetačním období působí stromy často velmi estetickým dojmem, mimo něj poněkud smutně. Řez na hlavu je náročný jak časově díky každoročnímu opakování, tak i finančně. Proto se často volil způsob výše popsaný jako kompromisní, ale s zřetelným negativním dopadem na zdravotní stav stromů.
Pokud je zásah prováděn nepravidelně v delších časových odstupech, vytváří se metlovitá koruna bez hlav, kterou je nutno občasně sesadit na původní úroveň, protože konce větví se intenzivně nehojí a začnou vyhnívat. Současně ale i zesilují výmladky, které mohou dosáhnout značných rozměrů. Původ výmladků je v adventivních (náhradních) a latentních (spících) pupenech. Výmladky nejsou v koncích původních větví pevně vrostlé (není vytvořen tzv. větevní klín jako u normální větve – zjednodušeně suk), takže může kdykoliv, a to i vlastní narůstající hmotností dojít k jejich snadnějšímu vylomení, než je tomu u větve pevně kotvené v kmeni. V rámci bezzásahového vývoje této tzv. sekundární koruny současně dochází k samovolnému snižování počtu výmladků. V konečné fázi vývoje stromu může být koruna vytvořena pouze několika silnými větvemi a její vnější vzhled může vypadat téměř přirozeně.
Stromy se starými sekundárními korunami mohou být velmi košaté a výmladky v podobě mohutných větví značně zatěžují kmen i primární rozvětvení kmene pod rovinou seříznutí. Toto platí i případě, je-li redukce koruny provedena jen jednou za život stromu. U takových jedinců je obvyklé, že houbová infekce způsobující v místě řezu hnilobu může být izolována obrannými mechanismy stromu a vně ani není vidět, avšak při vysoké hmotnosti výmladku nebo jeho zatížení tento skrytý defekt může stejně přispět k rozpadu koruny. Po II. světové válce se běžně ponechávaly bez zásahu stromy až 40–50 let. To vedlo nejen k vylamování jednotlivých přesílených výmladků dosahujících délek až 20–25 m, ale i k rozpadům celých částí korun nebo k rozlomení kmenů.
Obecně lze tedy konstatovat, že sekundární koruny, pokud nejsou pravidelně seřezávány, jsou nestabilní a představují pro okolí, zejména v městských částech, značné nebezpečí. Při pravidelném řezu je toto riziko eliminováno na minimum. Zatížení korun i báze kmene jak jejich hmotností, tak i větrem či mokrým sněhem je malé a případné vylomení výmladku nikoho příliš neohrozí. Přestože tyto stromy jsou velmi často infikovány běžnými parazity lip (lesklokorky, troudnatci, outkovky), mohou pak přežít i desítky let. V Čechách a v Německu byl daný způsob řezu tradiční a není důvodu jej alespoň na takto upravovaných stromech dále neprovádět," přiblížil situaci Vít Friml, soudní znalec v oboru dendrologie.
