Historie a současnost Varnsdorfského rybníku
První zmínkou o rybníku je investičním záměr na výstavbu rekreačního rybníka s kompletním zázemím z roku 1947. Tento záměr má tak zajímavé odůvodnění, že by se za něj ani dnes nemusel stydět žádný projektový manažer a stojí za to jej doslova ocitovat: „Varnsdorf je třetím největším městě v Libereckém kraji… po okraji města probíhá státní hranice tak, že je ze tří stran obehnáno drátěným zátarasem… nejtěsnější blízkost státní hranice stěžuje jakýkoliv pohyb pro rekreaci v přírodě, zejména v přilehlých lesích. Možnosti ke koupání nejsou žádné, takže obyvatelé jsou nuceni v letních měsících vyhledávat koupání v nebližším rekreačním středisku Doksy, které je však vzdáleno přes 60 km. Tuto možnost má ovšem jen malá část obyvatelstva, která vlastní dopravní prostředky, neboť i vlakové dopravní spojení pro tento účel nevyhovuje. Podle průzkumu na školách děti zdejších obyvatel z 85 % neumí vůbec plavat, což je velmi vážný jev, který snižuje brannou zdatnost obyvatelstva.“ Vedle rekreace a vodních sportů je také vyzdvihována funkce rybochovná. Dále následuje popis průmyslu, školství, skladby obyvatelstva a pracujících a v závěru jsou popisovány úspěchy místních podniků, JZD a počet odpracovaných brigádnických hodin.
Ze záměru jasně vyplývá, že hlavním důvodem všech jednání bylo spojení potřebných prostředků města a státního rybářství, což se ale nepodařilo. Z dalších dokumentů jasně vyplývá, že hlavním a jediným investorem musí být město, což se také následně stalo. Jako vhodná plocha byly vytipovány mokřady, louky a pole na jižním okraji Varnsdorfu, poblíž hlavní silnice 2/264, asi 0,5 km od železniční stanice Dolní Podluží. Na výstavbu bylo od JZD zabráno 62 polí a 28 luk, pastvin, zahrad a jedna drůbežárna. 345.133 m2.
V roce 1958 bylo o stavbě sportovně-rekreačního areálu definitivně rozhodnuto a byl zpracován a odsouhlasen projekt a zahájeny přípravné práce. Ze zápisů v kronice města se dočteme, že v roce 1959 byly dokončeny těžké strojové práce a v roce 1960 dokončena úprava rekreačního areálu. Na jaře roku 1961 byly zastřešeny kabiny a tím vytvořeny podmínky pro pokračování dokončovacích prací, které spočívaly v úpravách prostranství, do kterých se velmi aktivně zapojily stovky občanů.
V témže roce bylo vodní dílo dokončeno a napuštěno. Rozměry vodní plochy a hráze byly na místní podmínky úctyhodné – hráz měří více jak 750 metrů a průměrná výška vodní hladiny dosahovala téměř 3 metrů. Vodní plocha má plochu 9 hektarů a celkem areál tvoří 131 hektarů rekreační plochy. Provozní hladina se nachází v nadmořské výšce 368,6 m n.m. a objem vody při této hladině činí 154.050 m³.
Během let 1961 a 1962 byly v areálu vysázeny na 4 tis. kusů topolů a okrasných dřevin. Celý areál včetně rybníka byl oplocený a jeho součástí se stalo vodní prvky (3 skluzavky, skokanský můstek s 3,5 a 10 metrovým skokanským prknem, výpusť okamžitě nazvaná místní omladinou kostka a molo pro půjčovnu lodiček a šlapadel. Písčitá pláž s herními prvky pro děti (kolotoče, houpačky, prolézačka – zeměkoule, dvojhřiště a hřiště) byly pro maximální využití slunečního svitu orientované na jihozápad v nadmořské výšce 370 m. n. m.
Areál však netvořila pouze vodní plocha, pláž a rekreační plochy, ale jeho součástí byly i stavby. Dlouhý přízemní objekt obsahoval rychlé občerstvení, šatny, převlíkárny, sociální zařízení, místnost pro plavčíka a první pomoc a vše dotvořila restaurace Koliba, kterou zainvestovaly děčínské Restaurace. Z velkokapacitního parkoviště se do areálu vstupovalo přes turnikety.
Aby areál prosperoval, už od počátku byl zaměřován na autoturistiku. Jeho součástí stal se autocamp, který tvořilo 9 samostatných třílůžkových chatiček a dominoval mu velký objekt s umývárnou, WC, velkou společnou ložnicí, společenskou místností a kanceláří vedoucího campingového tábora. Celý komplex včetně hráze byl osazen lavičkami, odpadkovými koši a veřejným osvětlením. Za sportovním areálem ještě vznikla kolonie soukromých rekreačních objektů, která čítá 31 objektů s evidenčním číslem.
Pro rekreační areál se brzy vžil jiný název, než zamýšlený Rekreační rybník a to po svém duchovním otci, tehdejším předsedovi národního výboru Josefu Mašínovi – Mašíňák, nebo také Rio Mašíno, tedy Rio.
Výstavba však nebyla pouze optimistická, od počátku město jako investor bojovalo s finančními prostředky a také určitými technickými a organizačními problémy. Patrně z finančních důvodů nebyla realizována výstavba hřiště na loukách po pravé straně pod hrází (dnes pastva a výběh pro koně), státní rybářství, vzhledem k malé produktivitě ryb se nehodlalo finančně podílet na výstavbě a provozu vodní plochy a s velkými problémy bojovalo město i se sousedícím objektem nemocnice, kterému během výstavby a napouštění rybníka klesla možnost odebírání užitkové a pitné vody pro areál a zvýšili se jí tak náklady na provoz, které vymáhala po městě. Během zemních prací a svahování dna rybníku byl používaný tehdy běžný stavební materiál – škvára a popel z místních továren s vysokým obsahem síry a dalších chemických látek jejichž následný výluh, společně s nekvalitním betonem, způsobil problémy na výpusti a skokanském můstku, které byly vyřešeny až při rekonstrukci rybníka v nedávné době.
Při průzkumech dna se v původních sedimentech našly i stopy po těžkých kovech a látkách, které společně s malým přítokem později způsobily masivní rozvoj sinic. Při vlastním koupání také došlo k několika smrtelným nehodám a to od utonutí až po úraz na skokanské věži, která byla následně uzavřena pro veřejnost a v průběhu let odstraněna.
Období slávy skončilo se změnou politické situace, kdy se dva hlavní provozovatelé areálu – Podnik služeb Varnsdorf s.p. a následně i Restaurace Děčín s.p. dostaly v roce 1991 vlivem privatizace do likvidace a následné veřejné dražby. Během ní se dodatečně zjistila i řada pochybení zejména majetkových (nezkolaudované a nezapsané objekty), které později znamenaly velké problémy a řadu jednání mezi likvidátory obou podniků, Městem Varnsdorf, Lesním závodem Rumburk a Pozemkovým fondem ČR.
Mašíňák dnes
Z novodobé historie se toho na Mašíňáku již moc neodehrálo. Plot, který obepínal celý areál, byl postupně odstraněn a z části rozkraden. Areál kempu začal chátrat a nakonec zůstala funkční pouze restaurace Koliba. Ta, po své privatizaci nejprve prošla peklem, kdy zůstala zcela zdevastovaná včetně obrovské, více jak metr hluboké, zející díry po tanečním parketu, kde se odehrávaly vyhlášené diskotéky, na které chodily nejméně dvě generace místních i z okolí. Nakonec místní majitelé, kteří objekt v tomto stavu koupili a provozovali jej nejdéle, přestavěli spodní část na ubytovací zařízení s kapacitou celkem 15 lůžek v 6 pokojích. Ve vrchní části byla obnovena restaurace, která si dlouhá léta držela reference na dobrou kuchyň. V posledních letech objekt restaurace změnil majitele a nyní je provozován pronájemcem.
O zbytek areálu projevilo postupem času zájem několik investorů, ale ke koupi nakonec z jejich strany nikdy nedošlo. Mezitím budovy postupně dospěly až do havarijního stavu. V roce 2015 se město rozhodlo areál stáhnout z prodeje a provést v něm postupnou revitalizaci. Samostatné chatky, včetně budovy recepce byly v letošním roce technickými službami odstraněny včetně základů, na rozdíl od přízemní budovy rychlého občerstvení a sociálního zázemí, jejíž základ byl ponechán.
Stát zůstala pouze kovová konstrukce, instalovaná v devadesátých letech jako malé pódium, která bude znovu zastřešena. V současné době se upravují obě přírodní hřiště v původním rozložení, tedy jedno dvoj a jedno samostatné hřiště na běžné míčové hry (volejbal, nohejbal apod.), včetně tyčí na umístění sítí, tak, aby se dala využít už o letošních prázdninách. Pro lepší využití v letních měsících byla u pláže instalována dvě chemická WC a v minulém týdnu přibudou dvě sprchy.
Tyto aktivity navazují na předchozí akce, kdy bylo v roce 2014 postaveno nové molo a v roce 2015 obnovena okružní pěší a cyklostezka. Určitých úprav se v letošním roce dočká i písečná pláž, doplněny budou i tabule popisující historii rekreačního rybníku, jeho funkci a místní faunu a flóru. V současné době je celý prostor dočišťován pracovníky technických služeb a pracovníky z veřejné služby, na úpravách s technikou přiloží ruku k dílu varnsdorfští hasiči. Získá-li město dotaci, dojde k propojením s hřištěm za nemocnicí, a výstavbě plánovaného přírodního příměstského rekreačního odpočinkového areálu v přírodním stylu jako tomu bylo odedávna, kdy naši předkové zde vybudovali císařský park (Kaiser park).
A vlastní rybník? Ten si prošel řadou peripetií, počínaje havárií vypouštěcího zařízení v roce 2001, několika poškození povodněmi a také špatnému stavu vody. Po nepříliš úspěšných pokusech o zmírnění výskytu nebezpečné sinice vápněním získalo město dotaci v hodnotě více jak 21 mil Kč z Operační programu životního prostředí a v letech 2008 až 2009 byla provedena úplná rekonstrukce stávajícího vypouštěcího zařízení (stavidlo, požerák, kbel),
na místě bývalého skákadla bylo postaveno druhé vypouštěcího zařízení, byl přestavěn bezpečnostní přeliv v prostoru u nemocnice, odtěženo bahno ze dna rybníka, zatěsnila se a vyspravila hráz z obou stran a provedly se úpravy odtokových koryt i přítoků do vzdálenosti 50 metrů od rybníka.
Od roku 2010 tak rybník slouží opět svému účelu a kromě individuální rekreace a koupání jej využívají v sezóně především rybáři jako sportovní vodu. Za příznivých klimatických podmínek je v zimním období využíván i jako přírodní bruslařské plocha. Tradičně se zde také pořádají i sportovní a kulturní akce. Snahou města je zde postupnými kroky upravit prostředí rekreačního rybníku Mašíňák a jeho okolí tak, aby se z nich stala opět rekreační a turisticky zajímavá a vyhledávaná lokalita města.
Jiří Sucharda
