Na Studánce byl umístěn náhrobní kámen Winfrieda Pilze
Winfried Pilz se narodil 4. července roku 1940 ve Varnsdorfu. Po vystudování působil jako římskokatolický kněz, pastýř, kazatel, zpěvák a autor písní s náboženskou tématikou s velkou vyzařovací schopností.
Od roku 1966 sloužil jako kněz kolínské arcidiecéze. Téměř 18 let byl rektorem vzdělávacího střediska Haus Altenberg v Altenbergu u Kolína nad Rýnem a zároveň zastával funkci arcidiecézního pastora pro mládež. Později působil jako referent mládežnického střediska v Düsseldorfu. V Altenbergu, kde se nacházel mezi lety 1133 a 1806 cisterciácký klášter, navázal v 70. a 80. letech 20. století na motto „Ora et labora“ a položil zde základy k akcím určeným pro práci s mládeží, které se nazývají „Ora-et-labora-Wochen“. V letech 1990–2000 sloužil jako farář v Kaarstu.
Od roku 2000 do 2010 působil jako prezident misijní organizace „Die Sternsinger“ a řídil tak tříkrálové sbírky v celém Německu. Roku 2007 byl zvolen prezidentem německé misijní rady „Deutscher Katholischer Missionsrat“. V letech 2010 až 2012 pobýval v Praze jako zahraniční pastorační pracovník. Roku 2012 odešel do penze a usídlil se v saském Leutersdorfu, jenž hraničí s jeho rodným městem Varnsdorfem. Příležitostně sloužil mše svaté a pořádal kulturní akce v kostele svatého Františka z Assisi na Studánce a okolí. Zemřel 23. února 2019 ve večerních hodinách v Maltézské nemocnici sv. Karla v Görlitz. Poslední rozloučení proběhlo 9. března 2019 v leutersdorfském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Následně byl pohřben na hřbitově na Studánce poblíž Varnsdorfu.
V pondělí 29. června dopoledne započaly práce na finální podobě jeho hrobu. Sám Msgr. Pilz si na svůj hrob přál polní květiny. Ztvárnění podoby jeho náhrobního kamene se na žádost spolku z Altenbergu ujala sochařka Elisabeth Perger, jejíž muž kdysi s Msgr. Pilzem studoval. Při hledání symbolu a podoby náhrobního kamene vycházela především z vlastní osobní známosti a z, v pozůstalosti nalezeného, rukopisu s názvem „Ein Wanderer“ (Poutník):
Poutník spatří svůj cíl,
chýši pro odpočinek v noci.
Potulný zpěvák odkládá loutnu a mlčí.
Hříšný člověk klepe a žádá o přijetí a milosrdenství.
To jsem já. To jsem byl já.
Kdo budu? Prach a popel určitě.
A protože tomu tak má být,
prosím vás: ……….
(Překlad Jiří Podlešák)
Vlastní náhrobní kámen s nezdobeným jménem a daty narození, kněžského svěcení a úmrtí, má reliéf jako zátiší. Je pojat jako malá kompozice s výrazem ticha, útěchy, proměny, odevzdanosti a odpočinku před nocí. Prostřený stolek na okraji cesty při odpočinku, tak jak to Winfried Pilz měl rád. Odložená kytara, kousek chleba, kalich, pero básníka a prázdný list…. Spirála hudebního nástroje jako symbol bytí a pomíjivosti. Na levé vrchní straně je zářez pro volně opřenou dřevěnou poutnickou hůl, která je součástí hrobového místa.
Jako materiál byl zvolen šedozelený, neleštěný monolit (Anröchter Grünstein nebo Anröchter Dolomit), který v přírodě velmi dobře harmonizuje s osazením květin. Celé hrobové místo bude ještě v nejbližší době doplněné o kamenné orámování a následně bude oseté dle přání pozůstalého polními květinami.
Poděkování za realizaci hrobového místa patří Ladislavu Polákovi, kameníkovi, který připravil základ pro náhrobní kámen, hasičům z Varnsdorfu, kteří náhrobní kámen pomocí hydraulické ruky umístili na své místo, Petru Gabrielovi za přeložení kamene z dodávky na hasičský speciál a především panu Jiřímu Podlešákovi za zkoordinování celého projektu, německé překlady a podklady pro článek.
JS