Adriana Holanová dobývá Berklee College of Music ve španělské Valencii
Už jako malá si vysnila uměleckou kariéru, ale plány Adrianě zpřetrhala, zprvu banálně vypadající, zlomenina ruky. Kvůli zanedbání péče lékaři ztratila hybnost zápěstí a prstů. Když nemohla hrát na hudební nástroj, o to více se věnovala zpěvu a pohybu. Navštěvovala sólový zpěv a současný tanec na Základní umělecké škole Varnsdorf a také kroužek mažoretek a aerobiku v Domě dětí a mládeže Varnsdorf. „V podstatě vše jsem dělala s tím postižením, ale hrát na nástroj jsem nedokázala. Nenašel se učitel, který si mohl představit mě učit, nebo jsem si to možná nedokázala představit ani já sama. Byla jsem odmalička velká perfekcionistka a s tou rukou se perfektně hrát na nástroj nedalo. Takže to byl to velký limit v myšlení a taky přísnost sama na sebe,“ vysvětluje.
Po dokončení základního vzdělání na ZŠ Edisonova ve Varnsdorfu byla přijata na čtyřleté gymnázium v Děčíně. Tam se zaměřovala především na studium a rok zpívala ve sboru. Ve druhém ročníku odjela na půl roku sbírat zkušenosti a vzdělávat se do Velké Británie. „Život v jiné kultuře je sám o sobě velká výzva, hodně to člověka promění. Chtěla jsem se naučit anglicky, mít mezinárodní zkušenost a poznat sama sebe,“ vzpomíná.
Po úspěšné maturitě si zvolila další těžký úkol, studium na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Odjakživa se zajímala o zdravý životní styl a přírodní vědy, studium ji bavilo. „A pak se mě někdo na jednom semináři zeptal, co bychom dělali, kdybychom měli tři měsíce života. A já věděla, že by to medicína nebyla. Dlouho jsem se trápila tou volbou, zda pokračovat a být lékařkou, nebo se vrhnout na nejistou dráhu umělce.“ Spousta lidí ji od ukončení studia odrazovala, ale Adriana nerada dělá věci napůl, proto z medicíny odešla.
Pracovala ve dvou zaměstnáních, jedna z nich byla manažerská pozice v hudebním klubu, kde občas vystupovala, ve volném čase brala soukromé hodiny zpěvu. V klubu se setkávala s mnoha umělci a také se zde poznala s multiinstrumentalistou a skladatelem Ochim, absolventem Berklee, který ji učil hrát na klavír. Spolupracovali spolu i na autorské tvorbě, vydali CD a Adriana si začala pohrávat s myšlenkou studia na Berklee. Bylo to velké přání, které se zprvu bála vyslovit nahlas.
Prvním krokem bylo samozřejmě přijetí na Berklee. Netušila, zda to zvládne, stála proti konkurenci hudebníků z celého světa. Opustila práci v hudebním klubu a plně se věnovala přípravě, aby zvládla přijímací zkoušky, které se konaly v Londýně. „Součástí je zpěv vlastních písní, zpěv z not, různá praktická cvičení, improvizace a pohovor. Čekala jsem dva měsíce na výsledky. Pak jsem skákala radostí. Doteď mě mrazí, když na to pomyslím. Jsem pořád strašně dojatá. Rozhodnutí přišlo e-mailem. Strašně mi bušilo srdce, myslela jsem, že dostanu infarkt! A pak začal maraton shánění prostředků na studium, stipendium jsem bohužel na první rok nedostala,“ popisuje. Oslovovala nadace, instituce i obyčejné lidi. „Dělala jsem fundraising (systematické shánění finančních prostředků, pozn. redakce) s tím, že každý přispěvatel dostane moje CD. Tak velká podpora lidí mě obrovsky překvapila, jsem za ni moc vděčná a hodně mě motivuje. Je to hmatatelný důkaz toho, že ve mě někdo věří.“
Vybralo se 219 tisíc korun, ale školné za jeden rok stojí necelý 1 milion korun. Zbytek musela prozatím řešit půjčkou, a ještě čeká na výsledek dvou projektů. „Školné je vysoké, ale zase hodně získám, věřím tomu. Jsem tu krátce a každý den je obrovsky inspirující, získávám mnoho vědomostí a praktických dovedností. Chytám se všech příležitostí, co škola nabízí. Tady na Berklee zjišťuji, že být umělcem nemusí být nejistota,“ vypráví s nadšením.
Obor, který studuje ve Valencii s dalšími šedesáti studenty, je zatím všeobecný, zaměření si vybere až ve druhém ročníku, který by měla absolvovat v Bostonu. „Ráda bych zkombinovala zpěv, skladbu a produkci, možná muzikoterapii. Soustředím se na krátkodobé cíle, a to je tento rok. Chci se posunout jako zpěvačka a skladatelka, spolupracovat s ostatními hudebníky, vydat dva nové singly a vystupovat ve Valencii.“
Do svého rodného města se chystá na Vánoce, těší se na svou rodinu. „Studánka je moje srdcovka. Jsem taková lesní žena. Vysaďte mě u lesa a já budu nejšťastnější.“
Autor: Barbora Hájková
Sledujte Adrianu na sociálních sítích
Facebook: Adriana
Instagram: adrianaholan
YouTube: Awaken – Sen (s touto písní vystupovala na přijímacích zkouškách na Berklee)