Základní umělecká škola slaví 70. narozeniny
Kdy a jak jste se k příležitosti vést školu dostala?
JŠ: V roce 1991 probíhaly konkurzy na ředitele na všech školách, také já jsem se přihlásila. Konkurz vyhrál pan Petr Karlík, který vedl školu pouze dva roky. Po jeho odchodu mě oslovil vedoucí okresního odboru školství pan Jarolímek, jestli bych ještě o to místo stála.
Na jaké obory v době před těmi 70 lety v začátcích školy mohli naši rodiče a prarodiče docházet?
JŠ: Z kroniky a dostupných historických materiálů víme, že to byl především klavír. V začátcích měla škola těžké podmínky, materiální i lidské. Tedy klavír…
MS: ...a housle a zpěv. Učili např. paní Raupová, paní Hlinková, pan Trávnický.
JŠ: Byla to Městská hudební škola. Ostatní obory, mám na mysli taneční, výtvarný a literárně dramatický, tehdy neexistovaly. V počátcích škola hledala odpovídající sídlo, často se stěhovala.
V té době si hudební výuku asi moc lidí ani dovolit nemohlo?
MS: Já si nemyslím. Nevím, jak dalece to bylo finančně náročné, ale moje maminka i strejda chodili. Maminka chodila na klavír i na housle, strejda jenom na housle. Děda s babičkou pracovali jako lesní dělníci, v podstatě jenom od jara do podzimu, takže si myslím, že to spíš byla v té poválečné době taková jakoby masová záležitost.
JŠ: V podstatě to bylo období, kdy docházelo k osídlování pohraničí lidmi z vnitrozemí. Přišlo sem hodně mladých rodin s dětmi a ti si hudební školu vyloženě přáli.
MS: Z vyprávění maminky vím, že tady také zůstali někteří Němci, kteří prošli sítem odsunu.
Liší se v něčem výuka ZUŠ v začátcích z poválečné doby, předlistopadové doby a té současné?
MS: Tu poválečnou dobu si nepamatujeme, ale když porovnám zkušenosti maminky a vlastní, vím, že např. pan Trávnický byl stejný učitel na počátku kariéry i v době, kdy jsem ho zažila já. Hudba je tak, jak bych to řekla, nepolitická, že záleží vždy na osobnosti kantora.
JŠ: U nás osobnost učitele hraje velkou roli. Velmi záleží na tom, jaký vztah si pedagog se žákem vybuduje, jak ho dokáže pro obor nadchnout, jak ho dokáže motivovat k pravidelné, mnohdy náročné práci. Bez ohledu na dobu. Co se určitě měnilo, jsou podmínky, za jakých výuka probíhala a probíhá, ekonomické, demografické, sociální, legislativní…
Vyučovalo se už v těch začátcích 45 minut a existovaly nauky?
JŠ: O tom historické prameny nehovoří, je to otázka spíš na pamětníky.
MS: Já myslím, že se nauku učili v hodině nástroje, současně, noty a tak dále.
Hudba se pořád vyvíjí. Přizpůsobuje se jí i oborová nabídka školy?
JŠ: Například učíme populární zpěv, takže ano. Neděláme jenom tzv. klasiku. Big band se také vždy nevyučoval.
A nejmladší obor, který vyučujete?
JŠ: U nás je nejmladší literárně dramatický.
MS: Už tady kdysi taky byl, ale teď po revoluci je nejmladší.
JŠ: Je nejmladší a také početně nejmenší.
Dají se poznat talenti, kteří dojdou k absolutoriu nebo konzervatoři už od prvních ročníků?
JŠ: Předpoklady zjistíme hned při talentových zkouškách.
MS: Ale nikdy na počátku nevíme, jak to dítě bude pracovat.
JŠ: Není samo o sobě vítězství, když je to zřejmý talent. Pro úspěch studia hraje roli tolik věcí, rodinné zázemí...
MS: ...podpora rodičů, motivace a pracovitost. Stane se, že se nám u přijímaček dítě zdá úplně úžasné, krásně zpívá, reaguje, slyší, cítí rytmus, ale pak se poměrně brzy zjistí, že je to dítě trošičku línější, že se mu nechce pracovat a rodiče mu povolí, řeknou "no tak nebaví tě to, tak skonči". A naopak, dítě se jeví u přijímaček jako průměrné, ale pak začne pracovat na plno, rodiče ho podrží a k absolutoriu dojde s výbornými výsledky.
JŠ: Nebo jsou i případy, že první stupeň, který obsahuje 7 let bez přípravky, proleze žák s prominutím s odřenýma ušima a pak najednou zapůsobí nějaký nový impuls, přijde nečekaná motivace. Může to být např. vzor staršího úspěšného spolužáka, touha založit si kapelu, přijímačky na střední školu … Najednou ho to chytne, začne sám na sobě pracovat a výsledky se dostaví.
Dá se říct, jak často v průměru vaši žáci pokračují ve studiu na konzervatořích nebo se nějakým jiným způsobem věnují umění?
JŠ: Naším úkolem je v první řadě vychovat vnímavého a poučeného člověka o umění, a když se tomu věnuje jakýmkoliv způsobem i na amatérské bázi, tak to je naše vítězství. Těch, kteří od nás jdou vyloženě za profesí, tak není moc. Z celkového počtu žáků jsou to spíše výjimky. Ono je to těžké živobytí být třeba muzikantem.
Míváte zpětnou vazbu od žáků, že vám dají o sobě vědět, když se jim umělecká kariéra rozjede?
MS: Jak u koho. Jak kdo. Někdo se staví, napíše, pošle třeba informace. A někdo nás ani nepozdraví na ulici.
JŠ: I to se stane. To jsou ale výjimky.
Má ZUŠ Varnsdorf svá významná jména, žáky, učitele, ve světě umění?
MS: Např. Tomáš Flégr, varhaník. Dnes působí převážně v zahraničí.
JŠ: Tomáš Čistecký, výborný klarinetista, člen orchestru Národního divadla a různých úspěšných komorních soborů. Moje dcera, houslistka Veronika Šenová, působí v orchestrech jako je Pražská komorní filharmonie a Český národní symfonický orchestr. Český národní symfonický orchestr nahrál hudbu Ennia Morriconeho k Tarantinově filmu Osm hrozných, za kterou skladatel letos obdržel Oscara. Profesionálních umělců, kteří začínali v naší škole, je celá řada.
MS: Marie Pochopová, bývalá ředitelka LŠU ve Varnsdorfu, později ZUŠ Liberec, je významná pěvecká pedagožka, která v současnosti působí v Praze.
Vzpomínáte někdy na předchozí žáky a srovnáváte s nimi ty současné?
MS: Ano, pravidelně.
JŠ: (směje se)To je asi normální kantorský rys.
A která skupina byla lepší nebo v čem žáky srovnáváte?
MS: Já musím říct, že dřív byly děti pracovitější, samostatnější.
JŠ: Když si vzpomenu na své pedagogické začátky, kdy jsme učili např. v bývalé ZŠ u kasáren, tak byla samozřejmost, že se žáci učili přednesy zpaměti, že chodili několikrát týdně do „hudebky“, jaksi navíc, mimo rozvrh, např. před soutěží. To znamená, že se hře na nástroj věnovali daleko více času než ti současní. Dneska toho mají tolik, že to už prostě nejde. Svět je zrychlený, možností, čím naplnit volný čas, mají daleko víc. Takže dnes nám úplně výjimečně hrají zpaměti, jsme rádi, když časově zvládají základní výuku.
Potýká se v současnosti škola víc s nezájmem žáků a rodičů?
JŠ: Tradiční hudební obor je stále žádaný. Jen o dechové nástroje se v posledních letech zájem snížil. Je to škoda, protože právě především hráči na dechové nástroje nacházejí uplatnění v orchestrální a souborové hře. Uvítali bychom také více žáků v kolektivních oborech, zejména tanečním a literárně dramatickém.
ZUŠ Varnsdorf se velkou měrou podílí na kultuře ve městě. Jaké jsou pravidelné akce ZUŠ?
JŠ: Z těch významnějších jsou to koncerty adventní, jarní, absolventský, koncerty Varnsdorfské komorní filharmonie, v posledních letech koncerty školních pěveckých sborů. Ty považujeme za takové akce, kde by měl být vidět vrchol naší práce. 17. rokem pořádáme přehlídku jazzových a tanečních orchestrů Jazzový pátek za účasti souborů z několika krajů. Celostátní význam má festival dětského scénického tance Tanambourrée, jehož 18. ročník budeme pořádat ve dnech 2. - 5. června. Tradiční jsou také komponované akce napříč všemi obory.
MS: ...jsou to Adventní odpoledne v ZUŠ a Velikonoční harašení. Spolupracujeme s pražskou ZUŠ v Taussigově ulici. Jeden společný koncert se koná vždy u nás, jeden v Praze. Dlouhou tradici má také spolupráce s Konzervatoří Teplice, koncertuje u nás pravidelně od 90. let, vždy před prázdninami. Kromě toho pořádáme běžné žákovské koncerty, koncerty pro MŠ a mimořádné akce, jako byl nedávný koncert k 70. výročí školy.
Na co jste v současné škole skutečně hrdá?
JŠ: Určitě jsem hrdá na pracovitý a přátelský pedagogický kolektiv, jehož zásluhou se dostavují výsledky naší práce. Radost mám z jakékoliv chvíle, kdy vidím, že to dítě k nám chodí rádo, že ho to posouvá výš a že naše snaha a úsilí má smysl. Tak to asi je nejcennější.
Děkujeme za rozhovor.
Pravidelné akce ZUŠ
Adventní koncerty
Adventní odpoledne v ZUŠ
Velikonoční harašení
Jarní koncert
Koncerty Varnsdorfské filharmonie
Hudební setkání se ZUŠ Taussigova
Přehlídka jazzových a tanečních orchestrů
Celostátní festival dětského scénického tance Tanambourrée
Absolventský koncert
Koncert Konzervatoře Teplice