80 let gymnaziálního vzdělávání ve Varnsdorfu

Různých škol, které můžeme označit jako gymnaziálního typu („gymnázia“), bylo v historii Varnsdorfu celkem osm.

Gymnaziální historie se začíná psát v roce 1936, kdy byla Německá státní reálka (ta byla ve Varnsdorfu od roku 1904) přeměněna na prokazatelně výhodnější gymnázium. Ministerstvo školství a národní osvěty v Praze zřídilo víceleté Německé státní reálné gymnasium ve Varnsdorfu – Deutsches Staatsrealgymnasium in Warnsdorf (oficiální dvojjazyčný název) dne 19. 6. 1936. Gymnázium plynule pokračovalo v budově původní reálky ve Střelecké ulici pouze dva a půl roku, přišel neblahý rok 1938.

Profesorský sbor prvního varnsdorfského gymnázia v roce 1937

Ve školském systému Velkoněmecké říše byla gymnázia pouze výjimečná, většinovým typem byly tzv. „Oberschule“ (též osmileté studium zakončené maturitní zkouškou), dělené ještě zvlášť na chlapecké a dívčí. Název a typ školy se tedy od začátku roku 1939 mění (stejně jako v Rumburku) na Oberschule für Jungen in Warnsdorf, tedy pouze pro chlapce. Pro dívky byla ve stejném roce zřízena „Oberschule“ v Krásné Lípě (Oberschule für Mädchen in Schönlinde), dívky z vyšších tříd dřívějších gymnázií ve Varnsdorfu a v Rumburku však mohly v chlapeckých Oberschule dostudovat.

Válečná léta školu tragicky poznamenala. Opět (stejně jako za reálky v době 1. světové války) byly oběti z řad profesorů i studentů. Mnoho studentů posledních ročníků, zvláště v letech 1943 – 1945, maturitu vůbec nekonalo. Byli povoláváni do armády nebo k tzv. RAD (Říšské pracovní službě) a jako doklad o ukončení školy obdrželi tzv. „Reifevermerk“. Maturity tedy konala vždy pouze hrstka studentů, od roku 1943 se konaly už pouze „centrální“ jenom ve Varnsdorfu. V březnu 1945 bylo vyučování zastaveno. Všichni „starší chlapci“ (z dnešního pohledu chlapci tříd nižšího gymnázia či ze 2. stupně ZŠ) museli nastoupit do výcvikového střediska „Volkssturmu“ (válečná služba chlapců mladších 15 let). Zde byli cvičeni v klasickém vojenském výcviku v zacházení se zbraněmi a taktice boje. V důsledku bezpodmínečné kapitulace německé branné moci 8. 5. 1945 pak bylo pravidelné vyučování na všech německých školách zastaveno.

Po osvobození v roce 1945 bylo v našem regionu obnoveno pouze státní gymnázium v Rumburku. Jelikož školní budova ve Varnsdorfu na náměstí nebyla po válečných událostech způsobilá ke školským účelům, byla v budově bývalého gymnázia ve Střelecké ulici otevřena měšťanská škola. Slavnost u příležitosti otevření českých škol se konala v aule dne 19. 7. 1945. Další slavnost – u příležitosti zahájení školního roku - se konala 1. 9. 1945. Na slavnosti účinkovala kapela Jana Sedláčka. Slavnost byla spojena s velkou manifestací na podporu Lužických Srbů, kteří pak v hojném počtu měšťanskou školu (a další) ve Varnsdorfu navštěvovali.

Budova gymnázia ve Střelecké ulici, současný stav (foto J. Gerhát)

Gymnázium ale přesto začalo ve Varnsdorfu brzy (od 2. 1. 1947 do 31. 8. 1949) působit, a to takové zvláštní, zřízené z humanitárních důvodů právě pro Lužické Srby. V roce 1945 byly ve válkou zničené Lužici materiální podmínky pro vznik lužickosrbského školství takřka nemyslitelné. Nemalou roli sehrála i poválečná neochota německých úřadů i Němců samotných pomoci obrození lužickosrbského národa, který byl ve fašistickém Německu postupně a systematicky likvidován a v roce 1945 už neměl prakticky žádnou vlastní národní inteligenci. Za této situace jim poskytla pomoc a zachránila tak tento národ Československá republika. Odhaduje se, že z její podpory po válce v ČSR studovalo nebo se učilo v různých typech škol (především v České Lípě, v Praze a ve Varnsdorfu) kolem 1000 Lužických Srbů. Gymnázium pro Lužické Srby bylo zřízeno jako soukromé Ústřední maticí školskou 1. 12. 1945 v České Lípě. Pro nedostatek místa bylo gymnázium ve dnech 16. 12. 1946 – 1. 1. 1947 přemístěno do Varnsdorfu (již 4 třídy pro 82 žáků) a jeho název byl Spolkové lužickosrbské reálné gymnasium Ú. M. Š. ve Varnsdorfě. Od počátku školního roku 1947/48 pak neslo čestný název Staškovo spolkové lužickosrbské reálné gymnasium Ú. M. Š. ve Varnsdorfě. Profesorský sbor tvořili ve většině Lužičtí Srbové z Lužice i z ČSR. Ředitelem byl Lužický Srb PhDr. Mikuláš Krječmar, původně profesor Reálného gymnasia v Praze Na Smetance. Vyučovalo se v budově měšťanské školy (bývalé gymnázium) a v sousedním Mariánském ústavu (dnes SOŠ a SOU, elektrotechnické obory). Události února 1948 ale nezůstaly bez vlivu ani na tuto školu. Většina lužickosrbských profesorů a učitelů během roku 1948 z Varnsdorfu odešla zpět do Lužice. Navíc lužickosrbský akční výbor vyhostil z ČSR i některé studenty, jejichž „spolehlivost nebyla dostatečně prokázána“. Od 1. 9. 1948 bylo gymnázium podle nového školského zákona postátněno a stalo se pobočkou Reálného gymnasia v Rumburku. Oficiální název se změnil na Reálné gymnasium v Rumburku – Staškovy lužickosrbské pobočky ve Varnsdorfu. Úředním rozhodnutím Krajského národního výboru v Liberci z července 1949 se gymnázium již podruhé stěhovalo, tentokrát do krajského Liberce, kde se stalo pobočkou Gymnasia F. X. Šaldy v Liberci. Školní rok 1949/50 byl ale pro lužickosrbské žáky v ČSR posledním. Další studium a maturita je už čekaly v jejich vlasti, kde byly pro národní lužickosrbské školství postupně vytvořeny podmínky.

Původní podoba budovy Mariánského ústavu tak, jak vypadala ještě i v době působení lužickosrbského gymnázia (archiv Městského muzea Varnsdorf)

Podle nového školského zákona z dubna 1948 byly zřizovány i tzv. „Státní kursy pro přípravu pracujících na vysoké školy (zvané „dělnické přípravky“). V našem regionu byly zřízeny ve Šluknově, Rumburku, Zahradách u Rumburka a ve Varnsdorfu. Jejich trvání bylo omezeno pouze na 1. polovinu 50. let 20. stol. Varnsdorf tak získal opět školu gymnaziálního typu. Oficiální název byl Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy ve Varnsdorfu a působil zde krátce v letech 1949 – 1954 v Mariánském ústavu (kurs byl desetiměsíční; později byl tento typ nahrazen večerním studiem pro pracující při jedenáctileté střední škole ve Střelecké ul.).

Velké změny připravil nový školský zákon o jednotné škole z dubna 1953. Zkrátil povinnou školní docházku z devíti na osm let. V zájmu jednoty výchovy byly sloučeny dosavadní pětitřídní národní školy a čtyřtřídní střední školy (jak se tehdy říkalo 2. stupni ZŠ, např. měšťanská škola ve Střelecké ulici nesla od 17. 4. 1949 čestný název „Střední škola J. A. Komenského ve Varnsdorfu“) v jedinou osmiletou střední školu. Gymnázium jako typ školy bylo zrušeno. Jeho třídy byly včleněny do nově zřízené jedenáctileté střední školy (JSŠ – tzv. „jedenáctiletky“), která tedy spojovala školy I., II. a III. stupně. Znamenalo to, že IX. – XI. třídy byly výběrové a ukončené maturitou. JSŠ byly v našem regionu zřízeny ve Šluknově, Rumburku a ve Varnsdorfu. Pro Varnsdorf to tedy znamenalo pokračování gymnaziálního vzdělávání, tentokrát s oficiálním názvem Jedenáctiletá střední škola ve Varnsdorfu (1953 – 1961), maturitní třídy opět v budově ve Střelecké ulici. Aby měli možnost získat maturitní vysvědčení i lidé z praxe, bylo otevřeno večerní studium pro pracující. V náplni školních osnov bylo prosazováno i „těsnější spojení školy se životem“. Zaváděla se polytechnizace výuky spočívající v tom, že žáci měli být seznamováni se základními principy soudobé výroby a měli získávat praktické návyky v zacházení s nástroji a v obsluze strojů. Ve školách byly opět obnoveny dílny, školní zahrady a skleníky, modernizovány laboratoře. Na zasedání ÚV KSČ v dubnu 1959 bylo rozhodnuto o všeobecném zavedení výrobní práce v 9. – 11. třídách JSŠ od školního roku 1959/60. Žáci odcházeli jednou týdně do továren, kde 4 hodiny manuálně pracovali a 2 hodiny studovali teoretické základy výrobního oboru. Kromě maturitního vysvědčení tak získávali ještě i výuční list v příslušném oboru. Velký počet hodin výrobní práce však značně omezoval ostatní předměty, proto byl časem omezován, až byla v roce 1967 VP zrušena úplně.

K další velké změně došlo v roce 1960, kdy Národní shromáždění přijalo nový školský zákon. Povinná školní docházka byla prodloužena na 9 let (čímž byl oficiálně uznán omyl předchozí reformy) a jedenáctiletky byly rozděleny na dvě školy: základní devítileté školy (ZDŠ) a tříleté střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ). SVVŠ už byly v našem regionu zřízeny pouze dvě: v Rumburku a ve Varnsdorfu. Pro Varnsdorf to znamenalo následující změny: v budově ve Střelecké ulici zůstala ZDŠ a SVVŠ byla zřízena v prostorách Střední průmyslové školy strojní ve Varnsdorfu v Otáhalově ulici (dnes městská knihovna a informační centrum). Nový oficiální název školy byl Střední všeobecně vzdělávací škola ve Varnsdorfu (1961 – 1970). Hlavním úkolem SVVŠ zůstala příprava ke studiu na vysoké škole. Studenti, kteří nepokračovali ve studiu na VŠ, mohli získat kvalifikaci středních odborných pracovníků zkráceným (pomaturitním) studiem odborné školy nebo dělnickou kvalifikaci ve zkrácené učební době. V prosinci 1968 přijalo Národní shromáždění zákon o gymnáziích. Podle něho měly být postupně všechny SVVŠ přeměněny zpět na gymnázia. Pro Varnsdorf ale toto rozhodnutí znamenalo konec gymnaziálního vzdělávání na dlouhých 20 let, neboť nadřízené orgány rozhodly, že v našem regionu bude mít podporu gymnázium jediné, a to v Rumburku. Na rozhodnutí měl velký vliv i postupný úbytek žáků (např. v roce 1966 nebyl otevřen pro nedostatek žáků 1. roč.). Fakt, že v roce 1968 se do 1. roč. SVVŠ přihlásilo pouze 22 žáků, pak posloužil k tomu, že třídy SVVŠ už zde nebudou. Marné bylo úsilí Městského národního výboru a jeho školské komise, které zdůvodňovaly oprávněnost tohoto typu školy v našem městě. Rozhodnutí nadřízených orgánů bylo strohé: podporu ve Varnsdorfu bude mít střední školství odborné (především Střední průmyslová škola Varnsdorf – ve Varnsdorfu od r. 1955, kdy se sem přestěhovala z Mikulášovic; dále pak pestrá škála OU a SOU – textilní (Velveta), textilní (Elite), strojírenské (TOS), energetické (Severočeská energetika) a spojů (Čs. pošty a telekomunikace). Poslední studenti SVVŠ tedy ve Varnsdorfu maturovali v roce 1970.

Budova dřívější SPŠS a SVVŠ, současný stav (nyní městská knihovna a městské informační centrum; foto J. Melichar)

Dlouhá pauza gymnaziálního vzdělávání ve Varnsdorfu pak trvala až do roku 1990, kdy zde gymnaziální třídy obnovil ředitel Gymnázia Rumburk Ing. Jaroslav Melichar, který na základě novely školského zákona z května 1990 elokoval při ZŠ ve Střelecké ulici nižší třídy (postupně primu až kvartu) víceletého gymnázia (podobně při ZŠ v Rumburku U Nemocnice). Oficiální název školy byl Gymnázium Rumburk – elokované třídy při ZŠ ve Varnsdorfu Střelecká ul. (1990 – 1995). S postupem času ale byly na Gymnáziu v Rumburku vytvořeny podmínky pro to, aby všechny třídy mohly být soustředěny pod jediným pedagogickým sborem. Elokované třídy byly nejprve zrušeny v ZŠ U Nemocnice v Rumburku (1993), později i v ZŠ Střelecká ul. ve Varnsdorfu (1995).

To už ale gymnázium ve Varnsdorfu zapustilo „pevné kořeny“ a místní představitelé a pedagogové dosáhli toho, že bylo v roce 1996 ve Varnsdorfu zřízeno soukromé církevní osmileté gymnázium – druhé v litoměřické diecézi (církevní právnická osoba): Biskupské gymnázium Varnsdorf. V roce 2006 pak dochází ke změně oficiálního názvu na současné Gymnázium Varnsdorf (církevní právnická osoba zůstává).

Obr. 5 Současné Gymnázium Varnsdorf (foto J. Gerhát)

Přehled škol gymnaziálního typu ve Varnsdorfu: