Před lety tu našli bydlení, teď jsou v Česku doma

Podmínky, které pro udělení českého občanství stanovuje naše legislativa, jsou ve své podstatě pro všechny žadatele stejné. Jak rychle se podaří a nebo také nepodaří celou záležitost vyřešit, to velkou měrou závisí i na zákonech jednotlivých států. Složením slibu do rukou tajemníka městského úřadu získalo ve Varnsdorfu české občanství v loňském roce šest Poláků, letos dva a osm Arménců. Počátkem 1. prosincového týdne se z českého občanství mohli na varnsdorfské radnici zaradovat také Artur Asatryan, jeho manželka a dvě děti. „Ta záležitost s vyřizováním občanství byla pro celou rodinu pocházející z Arménie hodně trnitá. Přesvědčil jsem se o tom, když mě požádali o pomoc. Jsem rád, že to martyrium došlo po dlouhých letech čekání do šťastného konce,“ sdílel společnou radost se čtveřicí nových českých občanů senátor Josef Zoser. Když Artur Asatryan a jeho manželka opustili rodnou Arménii a přicestovali do České republiky, bylo jejich synovi tři a půl roku a dceři o rok méně. Teď je jim sedmnáct a šestnáct let. Z dětí se stali skoro dospělí lidé.
„Letošní pátý prosinec zůstane pro naši rodinu nejšťastnějším dnem. Žijeme tady třináct let. Českou republiku jsme začali vnímat jako svůj nový domov už dávno. Teď to ale není jen poutu v srdci, stali jsme se i oficiálně občany této země,“ popisuje s dojetím pan Artur pocity po svátečním aktu udělení českého občanství na varnsdorfské radnici.
Za slzičky se nestydí ani jeho manželka. „To čekání nám připadalo nekonečné. Učím na místní základní škole matematiku a výtvarnou výchovu, děti jsou studenty biskupského gymnázia a manžel pracuje v pražském vydavatelství. Máme tady práci, přátele. Představa, že se českými občany nestaneme, že by třeba syn musel plnit vojenské povinnosti v arménské armádě, byla hodně skličující. Naštěstí je všechno jinak,“ provází optimismus paní Simonyan Asatryan a její českou rodinu arménského původu.
Josef Suk