Vyhlídka na Špičáku, stezka u Mašíňáku, aneb všechno, co dělá město, je špatně?

21.01.2016
Ilustrační obrázek
Malé zamyšlení nad několika městskými aktivitami.

K pátku 15. ledna se hlasování v anketě o podobu rozhledny na Špičáku zúčastnilo více jak 1500 občanů.  Přestože jsou od začátku informováni, že jejich hlas nerozhoduje, ale pouze pomůže nakonec radě města a zastupitelstvu vybrat to nejlepší řešení, je to historicky (co se týká počtu hlasujících) nejúspěšnější anketa v historii našeho města. K tomu si ale už část veřejnosti doplnila nějaké vlastní dedukce a hypotézy, které jsou však velmi spekulativní a nepravdivé (např. že je už stejně vybráno, že si někdo staví pomník, že by Špičák měl zůstat holý…). Zájem o anketu, který stále trvá naštěstí ukazuje, že tomu většina veřejnosti nevěří.

Vždyť o výstavbě rozhledny, tedy vlastně o obnovení rozhledny na Špičáku se začalo hovořit již za doby starostování Ing. Poláčka, když město s tímto nápadem oslovil investor možné realizace. Tehdy to však nebylo možné z řady důvodů, zejména kvůli vlastnictví pozemků. Po několika letech, kdy se o výstavbě nemluvilo, ale jen více či méně uvažovalo, se podařilo přesvědčit zástupce Euroregionu Nisa o možné rozšíření česko-polského rozhlednového projektu ještě o česko-německý. A tak jsme nyní u vybírání její podoby.

Jak již bylo uvedeno, stavba rozhledny vzhledem ke svému rozpočtu rozhodně nepatří mezi finančně významné, náročné, nebo dominantní stavby města. V kontextu celého rozpočtu města je částka ve výši cca 1/10 (spolupodíl města na dotaci) z cca 2,5 mil. plánované investice naprosto minimální a je srovnatelná s běžnými stavebními akcemi typu rekonstrukce chodníků, opravy osvětlení, či již zmiňované výstavby stezky kolem Mašíňáku. Jediným nákladem města do současné doby je tak vyhlášení, resp. ocenění jednotlivých účastníků soutěže o návrh podoby rozhledny, kterým bylo na základě rozhodnutí rady města z rozpočtu loňského roku vyplacení jednorázové dotace ve výši 15 tis. Kč na jednotlivého účastníka.

Zbytek (tedy projektová dokumentace, administrace projektu apod.) jsou tzv. uznatelné náklady, které město, v případě že získá dotaci, z ní uplatní. I tady platí známé přísloví, že štěstí přeje připraveným, tzn. že ten, kdo má připravený projekt, územní řízení a vyřízené majetkoprávní záležitost uspěje. A ten, který je nemá, nedostane nic. Ale to riziko, které za nějakou rozumnou korunu stojí.

Jak u plánované rozhledny, tak u hotové stezky u Mašíňáku se vyrojily názory některých občanů, že by bylo lépe nechat přírodu v tom stavu v jakém nyní je, nic nedělat, neplašit zvířátka apod. Na to je jen jedna odpověď, které je stejná nejen u těchto dvou, ale i dalších případů - Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Možná ještě - tisíc lidí, tisíc názorů. Stezka pro pěší a cyklisty kolem Mašíňáku není žádná nová stavba, ale jen obnovením původní vyšlapané komunikace po pěší, zakreslené ve starých mapách. Vzhledem k tomu, že dotčené území není nijak chráněné, na tuto akci zákon nevyžaduje žádné povolení, ani posudky na okolní mikroekosystém. Doufáme, že pokud se lidé na této stezce budou chovat ukázněně jako dosud, bude dopad na okolní přírodu minimální, naopak děti (a nejen ty) zde mají možnost seznámit se s hnízděním divokých kachen a dalších ptáků, třením ryb, množením žab a dalších „zázraků“ přírody. Stezka kolem Mašíňáku by měla později navazovat na plánovaný odpočinkový areál za nemocnicí (bývalý císařský park) jako tomu bylo odedávna.
js