Zajímavosti / Interessante Tatsachen

Geografie

Šluknovská pahorkatina zaujímá větší část Šluknovského výběžku, která se dělí na dvě části, Rumburskou a Šenovskou pahorkatinu. Šluknovská pahorkatina má na území České republiky rozlohu 276 km². Nejvyššími body Šluknovské pahorkatiny jsou Hrazený (608 m), Tanečnice (598 m), Plešný vrch (561 m) a Partyzánský vrch (543 m). Jihovýchodní část zasahuje do Lužických hor, na jejím území se nachází Jedlovský hřbet a Chřibskokamenická kotlina. Na Jedlovském hřbetu dosahují nejvyšších výšek Pěnkavčí vrch (792 m), Jedlová (774 m) a Weberberg (711 m). V Chřibskokamenické kotlině je nejvyšším bodem Pařez (391 m). Do jihozápadní části výběžku zasahuje Děčínská vrchovina podcelkem Jetřichovické stěny. Jsou charakterizované tvary, které vznikly zvětráváním kvádrových pískovců. Místo, kde řeka Křinice opouští území Šluknovského výběžku, je s nadmořskou výškou 255 metrů jeho nejnižším místem.

Území výběžku je rozvodí mezi úmořími Severního a Baltského moře. Do Baltského moře odvádí vodu výběžku Mandava a její přítoky, všechny ostatní toky odvádí vodu do severního moře. Rozvodí mezi úmořími probíhá výběžkem od hranice jižně od Filipova z počátku na západ, několikrát se lomí, u osady Panský obchází prameniště Mandavy, na západ od Studánky prameny Křinice a v okolí Rybniště prameny Lužničky. ke státní hranici se vrací u Ptačince.

K úmoří Severního moře patří Chřibská Kamenice, Křinice, Vilémovský potok, Spréva, Rožanský potok, Jiříkovský potok. K úmoří Baltského moře patří Mandava se svým největším přítokem Lužničkou.

Mezi největší vodní plochy ve výběžku patří Rybnišťský velký rybník, rybník Světlík, údolní nádrž Chřibská, Zámecký rybník, Šluknovský rybník, Varnsdorfský rybník, Bobří rybník, rybník Cimrák, Solanský rybník, Školní rybník a rybník Racek.

Šluknovský výběžek patří do mírně teplé oblasti, nejvyšší polohy jedlovského hřbetu do chladné oblasti. Výběžek se sklání do Severoněmecké nížiny, je zde zřetelný sklon k oceánskému klimatu.

[Převzato s většinovými citacemi z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0luknovsk%C3%BD_v%C3%BDb%C4%9B%C5%BEek. Postupně bude doplňováno a rozšiřováno na základě relevantních odborných prací.]

Geologie

V každé příručce se dozvíte, že se Hrádek nachází na znělcovém kopci. Nikde se ale už nedozvíte, co to znamená. A o tom a dalších souvislostech má být tento článek.

Co to tedy znělec je? Jedná se o výlevnou magmatickou horninu (někdy též nazývanou fonolit), která mívá šedou až nazelenalou (šedozelenou) barvu. Stratigrafické zatřídění a vznik níže, nyní k názvu horniny. Znělec jakožto slovo vzniklo (a to ve většině jazyků) na základě vlastnosti této horniny, kdy při poklepání vydává znělý zvuk.

Znělec obvykle obsahuje značný podíl živců (s větším podílem alkalických prvků, podrobnosti zde), v menší míře pak plagioklasy (sodnovápennaté hlinitokřemičitany, tzv. alumosilikáty, podrobněji např. zde).

Znělec jako hornina vzniká složitým postupem a poměrně neobvykle. Znělec se formuje z vysoce křemičitě nenasycených tavenin při velmi nízkém stupni částečného tavení hornin zemské kůry, které obsahují vysocké procento hliníku (hliníkaté horniny) jako jsou tonalit, monzolit a metamorfované (přeměněné) horniny. Slabé natavení takových hornin, které je výsledkem nízkého stupně částečného tavení, uvilňuje řadu alkalických kovů (hliník, vápník, sodík, draslík) tavením živců za přítomnosti mafických minerálů (minerálů s převážně železnato-hořečnatým složením, typicky slídy, amfiboly, pyroxeny, olivíny). Výsledkem je tavenina, která po stuhnutí neobsahuje krystaly křemene, tj. je podsycená oxidem křemičitým.

Znělec se dnes používá nejčastěji pro výrobu štěrku.

A nyní něco o širších geologických vztazích. Stratigraficky lze zařadit vrch pod Hrádkem do éry kenozoika, útvar terciéru (třetihor), v podrobnějším členění pak se jedná o periodu neogén, epochu miocén, stupeň prozatím nezjištěn. Stáří lze tedy odhadnout na 20,440 - 5,333 miliónů let.

V období terciéru došlo postupně, zejména na počátku neogénu, k definitivnímu ústupu moře z oblastí dnešního Česka (jednalo se o výběžek moře Tethys - tzv. Paratethys). Toto období bylo typické střídáním chadnějších a teplejších period se sklonem k postupnému ochlazování. Nešlo ale ještě o typické doby ledové. Až poslední dvě ochlazení z doby pliocénu (poslední epocha třetihor) lze již považovat za předzvěst čtvrtohorních dob ledových.

V třetihorách probíhalo Alpinské vrásnění, díky němuž na území Českého masivu vznikla řada sopek. Na našem území bylo přítomno také mnoho jezer a v této době v nich vzniká dnešní hnědé uhlí.

Šluknovsko, jehož součástí je i Rumburk a Varnsdorf, představuje jižní část Lužického žulového masivu, který je zároveň jedním z nejrozsáhlejších plutonů ve střední Evropě.

Bez zajímavosti není ani to, že celý Varnsdorf leží na čtvrtohorních navátých sedimentech, zejména spraších, a jezerních sedimentech, které jsou tvořeny zejména jíly a písky. Cca 300 m pod vrcholem Špičáku se nachází asi 200 metrů široký pás terciérních bazaltoidů (čedičových hornin) a tyto horniny se nachází také těsně pod Studánkou. Špičák je jako celek tvořen terciérními vulkanoklastiky a Studánka pak terciérními pyroklastiky. Přímo pod Náměstím E. Beneše se nachází vývěr svrchněproterozoického až spodněpaleozoického granodioritu, tedy hlubinných vyvřelin. Na území Varnsdorfu se nachází i vývěry granitové (žula), které jsou stejného stáří. Koryto řeky Mandavy je pak tvořeno v šíři cca 70 - 100 metrů čtvrtohorními nivními sedimenty (hlína, písek, štěrk). Velmi zajímavá je podrobná geologická mapa k nahlédnutí zde.

Je tedy zřejmé, že Hrádek, Špičák, Studánka a další lokální povrchové vrcholky, povětšinou nepojmenované, jsou vlastně terciérní vulkanická povrchová, tzv. výlevná (čedič, znělec), a hlubinná (granodiorit, diorit) vyvřelá tělesa, která se na povrch dostala postupným odnosem kvartérních (čtvrtohorních) sedimentů (jílů, spraší, písků).

Okolí je však také zajímavé. U Krásné Lípy se dokonce starší horniny jako diorit (žula) a jurské vápencové usazeniny dostaly NAD křídové sedimenty (druhohory - mezozoikum - je stratigraficky členěno na nejstarší periodu trias, následuje jura a nejmladší je křída)! I Jiřetín pod Jedlovou má svou zajímavost. Zde totiž vyvřelá hlubinná žula vyvrhla z podloží na povrch prvohorní pískovce!

Znělcový je například i vrchol Špičáku, mezi vzdálenější znělcové vrcholy patří i Bezděz, Luž, Jedlová, Milešovka, Boreč a další.

Kartografie

Mapy provázejí lidský rod už velmi dlouho. Jedno z nejstarších mapových děl se datuje cca 14000 let př. n. l. Jedná se hliněnou tabulku nalezenou v 90. letech ve Španělsku. Zachycuje okolí jeskyně, vodní toky a tahy zvěře. Ovšem dosud známá nejstarší mapa vyrytá na mamutím klu je z doby před 24000 lety. Našla se v roce 1962 v oblasti řeky Dyje v Pálavských vrších.

Bohužel, Varnsdorf nemá na takovou raritu štěstí. Pojďme se tedy podívat alespoň na mapy, na kterých je Varnsdorf a okolí zakresleno. Začneme mapami nejmodernějšími, které jsou dostupné on-line. Jejich rozcestník je zde:

https://mapy.cz/#!/zakladni?x=14.6243968&y=50.9079514&z=12

https://sgi-nahlizenidokn.cuzk.gov.cz/marushka/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=6D2BCEB5&MarQParam0=776971&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka

https://maps.google.cz/

Užitná hodnota těchto map je bezesporná, ale jinak nejsou nijak zvlášť zajímavé. Možná snad z pohledu odborníka, který takové mapy vyvíjí a zajímá se tak o architekturu programů a další přidružené odbornosti. 

Podívejme se nyní obecně na stručnou historii map na území ČR. Je třeba tuto část rozdělit na dvě, jednak mapy, které vydaly jednotlivci a nebo malé skupiny bez předchozích skutečně zeměměřických činností a za druhé mapová díla komplexního charakteru s významně větší podrobností a přesností, která zaměřily a realizovaly velké tými profesionálů.

Začněme těmi prvními. Nejstarší tištěná mapa Čech je Klaudiánova mapa, k nahlédnutí zde z roku 1518. Je orientovaná na jih a jedná se o pomůcku původně pro účely navigace při cestování do Říma. Zde ovšem Varnsdorf nenajdeme. Mluvit ovčem o Čechách není přesné, lépe by bylo použít slovního spojení: mapy zemí Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko). Ovšem zaměřujeme se na Varnsdorf a tak si můžeme dovolit mapy Moravy a Slezska "opomenout".

Další mapou časove "v pořadí" je Crigingerova mapa Čech. Jedná se o mapu z roku 1568. Už je orientovaná tak, jak jsme zvyklí dnes. Je k nahlédnutí zde. Ani na této mapě ale Varnsdorf nenajdete.

Následuje Aretinova mapa Čech z roku 1619. K nahlédnutí zde. Orientaci má opět "správnou". Varnsdorf zde nenajdete, ale Rumburk  a Tolštejn již ano. Zkuste je najít!

Vetterova mapa Čech je z roku 1668 a má krásný tvar, růže. Jedná se o mapu, která je částí vlastivědného díla Bohuslava Balbína. Varnsdorf opět chybí, Rumburk, Tolštejn a Šluknov ale nikoliv. K nahlédnutí zde.

Vogtova mapa Čech je další v pořadí. Vznikla v roce 1712 a zajímavé je, že se zaměřuje na rybníky. Jsou jen velmi zvětšeny. Varnsdorf stále ještě nalést nemůžeme, Rumburk však ano. K nahlédnutí zde.

V roce 1720 se vydává Müllerova mapa Čech. Jedná se o celkem 25 dílů mapy, které po složení dávají vskutku monumentální dílo. Celá složená k nahlédnutí zde. V této mapě již ale Varnsdorf naleznete! Zkuste to.

Poslední mapou Čech vydanou jediným vydavatelem a povětšinou i zpracovatelem (kromě tiskových podkladů) je Palackého mapa Čech. Je z roku 1876 a je k náhlédnutí zde. I na této mapě Varnsdorf můžete najít, takže do toho!

Samozřejmě kromě děl jednotlivců (nebo malých skupin) a v mnoha případech i současně vznikají profesionální ucelená a podrobná mapová díla. O těch budou následující odstavce.

Jedná se zejména o následující mapování, respektive v rámci něho vzklé mapy: I. vojenské mapování (1764-1768, rektifikace 1780-1783), II. vojenské mapování (1836-1852), III. vojenské mapování (1877-1880 pro Čechy), Müllerovo mapování (vydání 1790), mapy Stabilního katastru (1826-1843).

Všechny mapy předchozího odstavce můžete nalést na těchto stránkách: http://oldmaps.geolab.cz/. 
Nahlížení map je realizováno mapovým softwarem, který je přímo on-line. Není třeba nic instalovat. Aplikace je zpracována velmi solidně. Zkuste najít Varnsdorf!

>Další skupinu tvoří mapy již odvozené s větší či menší mírou doměřování. Jedná se o vojenské topografické mapy Topo S-1952, Státní mapa odvození SMO-5, Mapy evidence nemovitostí. Tyto mapy včetně map Stabilního katastru jsou k nahlédnutí zde: http://archivnimapy.cuzk.cz/. Opět se jedná o on-line aplikaci, není třeba nic instalovat. Na archivních mapách ČUZK jsou také ve sbírce map i nezařazené mapy a plány vzniklé před rokem 1850!

 Mapy I. vojenského mapování obsahují Varnsdorf také a jsou k nahlédnutí zde. V mapách II. vojenského mapování je například Varnsdorf zobrazen zde. Tehdy ovšem stále ještě jako nezávislé vesnice, k jejichž sloučení došlo později! Mapy Varnsdorfu v rámci III. vojenského mapování jsou například zde. S ostatními mapami si myslím již poradíte, princip nahlédnutí se totožný.

Staré mapy představují jeden z klenotů kultury a jsou nesmírně zajímavým a cenným zdrojem informací o vývoji obcí a měst, o vývoji populace, politiky atd.