Válečné hroby a pietní místa ORP Varnsdorf

Pokud by někoho naše databáze oslovila a mohl by svými fotografickými, či písemnými materiály přispět k doplnění našich informací, prosím kontaktujte mě na e-mail: jiri.sucharda@varnsdorf.cz.

České země zažily během dvacátého století minimálně čtyři rozsáhlé vlny ničení a stavění pomníků (odborně obrazoborectví). Ta první nastala bezprostředně po vzniku samostatné republiky, kdy se odstraňovaly veškeré upomínky na nenáviděné mocnářství, ale kdy (např. ve Varnsdorfu na Národní ulici) to skončilo pouze odstraněním rakousko-uherské orlice. Druhá fáze nastala během druhé světové války, kdy velká část kovových součástí a také např. zvonů padla za oběť totálnímu sběru kovů na výrobu zbraní. Třetí, nejmasívnější fáze nastala po druhé světové válce, kdy byly nesmyslně odstraňovány jakékoliv německé památníky a následná likvidace řady církevních památek. Poslední oficiální vlnou je odstraňování symbolů totality, zejména symbolů komunismu. Neopomenutelnou, neoficiální pátou vlnou je devastace jakýchkoli památek sběrači barevných kovů a také krádežemi památek na zakázku.

Zajímavostí ale zůstává, jakási „národní výjimečnost“ (v negativním slova smyslu), která je dána patrně historickým vývojem, který českou kotlinu v průběhu minulého a předminulého století poznamenal. Po roce 1918 nebylo Československo jediným nástupnickým státem Rakouska-Uherska, kde docházelo k odstraňování objektů či symbolů upomínajících na padlý režim. Stejně tak boření symbolů komunistické éry si prošly dříve či později všechny země, které byly po druhé světové válce nucené se přimknout k východnímu vzoru. Výjimku tvoří bezprecedentní poškozování drobných sakrálních památek v Československé republice po osamostatnění, které se neprojevilo v žádném jiném nástupnickém státě podunajské monarchie. Velmi podobným způsobem dopadlo sice vysvětlitelné, nikoliv však omluvitelné ničení pomníků a památníků první světové války. V některých případech, jako např. na hřbitově, nebo v Nové Chřibské či na Studánce stačilo pouhé odstranění německých nápisů, případně odstranění či vyretušování desek s původními jmény padlých na frontách 1. světové války, některé pomníky (např. monumentální na Národní ulici) byly odstraněny celé. Velmi často také docházelo ke sloučení památníků, na tzv. památníky obětem světových válek. Tato praxe je v rámci české republiky dost častá, většinou se jednalo o pomníku prusko-rakouských válek upravené a doplněné o oběti 1. sv. války a následně i o oběti druhé světové války (samozřejmě pokud se nejednalo o německé vojáky!). Poválečný trend spočíval pouze v oslavách druhé světové války a to ještě jen v podání československé, či Rudé armády. Kuriozně jsou to dnes právě tyto hroby, které zažívají úpadek, poškozování a zapomnění.

Většina obcí nyní obnovuje veškeré historické pomníky a památníky bez rozdílu jejich charakteru a doby. Vždyť se našich zemí dotkly veškeré války v Evropě, v té třicetileté klesl počet obyvatel v Českých zemích téměř o dvě třetiny a v první světové bojovali čeští vojáci za tehdejší společnou vlast (R-U) na všech frontách. Na některých válečných hrobech nalezneme hluboce lidskou myšlenku, která vyjadřuje jasně osud všech padlých: „Úctu a mír všem padlým bez rozdílu toho, na čí straně stáli.“

Ani Varnsdorf dnes nestojí stranou. Zásluhou spolupráce se Svazem c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české o. s. bude v letošním roce uveden do původního stavu památník obětem 1. světové války na místním hřbitově a do budoucna i památník obětem prusko-rakouské a 1. světové války na hřbitově na Studánce. Na své vzkříšení čekají památníky v Nové Chřibské, Rybništi a v Horním Podluží.

Jiří Sucharda, pracoviště péče o válečné hroby ORP Varnsdorf, srpen 2013